ReSit.cz - sítotisk - samolepky - bezpečnostní značení

Naše firma se zabývá sítotiskem a reklamní výrobou, která je určena především firmám, ale neuzavíráme se ani před dalšími uživateli. Vedle bezpečnostních a technických samolepek najdete v našem e-shopu i samolepící dekorace zdí interiérů, vtipné samolepky a siluety, kterými můžete "zkrášlit" svá vozidla apod.

Zakázková výroba:

e-shop:

Zajímavý článek o historii, současnosti a moderních trendech jedné z nejzajímavějších polygrafických technologií

Sítotisk – trocha historie

Prvopočátky sítotisku lze vystopovat až do raného japonského středověku, kdy japonští barvíři dostali úkol vyzdobit první císařská kimona. Tehdy začali vytvářet důmyslné šablony z hedvábného papíru pro barevné motivy. Podobné šablony jsme si v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století vyřezávali z čtvrtky papíru, abychom v tričkách, které jsme si pak pomocí takových šablon vyzdobili, vypadali náležitě drsně a "západně". Tady musím odbočit, a jen připomenout, že to bylo v době budování komunismu a o tričkách s rockovými skupinami a americkými motivy jsme si mohli nechat leda zdát. V dětských pokojích dospívající Husákovy mládeže tak vznikaly originální trička s motivy Sochy svobody nebo Black Sabbath, aniž bychom o sítotisku něco tušili. Důmyslní tvůrci pak dokázali vyrobit vskutku mistrovská dílka.

Problém byl v tom, že z písmen, která tvořila uzavřenou křivkou (jako například písmeno O), vypadly středy a místo krásného O zbyl jen koláč barvy.

Se stejným problémem se potkávali i středověcí barvíři kimon. Problém řešili, stejně jako my, takzvanými můstky, které spojovaly středy písmen s plochou obklopující nápisy. Japonští barvíři to měli o to složitější, že japonské písmo je poněkud složitější a zdobnější. Navíc by své pány obyčejnými písmeny asi neuspokojili.

Barvíři tak vytvořili důmyslné sady šablon, s jejichž pomocí pak vytvářeli úžasné barevné obrazce květin a zvířat. Fungovalo to tak, že se šablona přiložila na látku a štětcem se natupovala barva, čímž vznikl základní jednobarevný obrazec. Pak se přiložila další šablona, s jejíž pomocí se nanesla další část kresby jinou barvou.  Pak další a další. Tito umělci své řemeslo dovedli k dokonalosti, když místo můstků, které jejich dílo hyzdily, vymysleli spojování motivu dívčími vlasy, čímž dali základ modernímu sítotisku. S takovými šablonami pak dokázali vytvořit skutečná umělecká díla. Namísto náročného spojování dívčími vlasy brzy začali používat řídkou tkaninu, zpočátku z hedvábného vlákna, na kterou pak papírové šablony lepili. A odtud je to k sítotisku už jen nepatrný krůček.

Technologii potisku tradičních japonských oděvů, stejně jako spoustu dalších dovedností národů dálného východu, okoukali cestovatelé a misionáři. Díky technice původně určené pro potisk látek byla vyvinuta technologie sítotisku. Aby si barvíř zjednodušil práci, vymyslel rám, do kterého řídkou tkaninu napnul. Místo papíru začaly být k vytvoření motivu používány laky. A tak v roce 1929 ve spojených státech amerických byla oficiálně vyvinuta metoda sítotisku. A po druhé světové válce pak začali sítotisk používat naplno i Evropané. V Československu tuto novou technologii poprvé použil Tomáš Baťa.

Zpočátku se sítotisk využíval v průmyslu a poté i užité grafice.
 

Co je to sítotisk?

Principem sítotisku je protlačování barvy na potiskovaný materiál skrz prostupná místa v šabloně. Šablony mohou být připraveny mnoha různými způsoby. Vedle průmyslového užití sítotisku se metoda používá i v umění. Je zvláště oblíbenou technikou v Pop Artu a používá se již ve zmíněném užitém umění.

Při průmyslovém využití sítotisku jsou dnes šablony připravovány nepřímou fotomechanickou metodou. Ta spočívá v tom, že se na vypnutou sítovinu v rámu nanese světlocitlivá emulze, která se poté nechá v temnu zaschnout. Na tu se pak položí film s motivem, kterých chceme tisknout. Ve speciálním vakuovém rámu pak dojde prudkým světlem k vytvrzení světlocitlivé vrstvy. Ta pod motivem na filmu zůstane nevytvrzená a pak se proudem vody ze síta odstraní.  Vzniknou tak prostupné plochy, kterými se pak speciální těrkou protlačuje barva. Pro průmyslové využití se používají i trochu jiné rámy než v uměleckém sítotisku, který se nazývá Serigrafií.

Aby bylo dosaženo dokonalého a čistého tisku, a v neposlední řadě i soutisku barev, je nezbytné, aby síťovina byla v rámu dokonale vypnuta. Dnes si už nevystačíme s hedvábnou tkaninou jako první sítotiskaři. Dnes je sítotisk a výroba materiálů pro sítotisk progresivním průmyslovým odvětvím. Ať už je to výroba barev, sítovin či vykrývacích hmot.

Sítotisková šablona

Dnešní sítotisk dávno odhodil dvířka od králíkárny připomínající dřevěné rámy s ručně vypnutou sítovinou. Dřevo nahradil hliník, případně komaxitovaná tenkostěnná ocel. Ruční vypínání "přes koleno" nahradily pneumatické napínáky.

Nevýhodou ocelových rámů je jejich váha i nižší životnost. Když se používáním naruší vrstvička komaxitu, začne ocel korodovat. Naproti tomu hliníkový rám je lehký, v pevnosti si s ocelí nezadá a hlavně je téměř nezničitelný. Jeho jedinou nevýhodou jsou o trochu vyšší pořizovací náklady.

Do rámů se napínají moderní polyamidové nebo polyesterové sítoviny které zajišťují čistotu a preciznost tisku. Polyamid je velmi pružný, a síta opatřena polyamidovou sítovinou jsou velmi odolná a snesou hrubší zacházení. Nevýhodou polyamidu je jeho schopnost absorbovat vodu. To by samo o osobě nebylo nic hrozného. Ale díky nasáknutí vlhkosti "bobtná", neboli se zvětšuje. V důsledku toho se pak mění vypnutí a tištěný motiv je schopen se pohnout až o několik milimetrů. Z tohoto důvodu jsou tyto tkaniny téměř nepoužitelné pro soutisky barev. A pro tisk vodouředitelnými barvami jsou nepoužitelné vůbec.

Dnes se téměř výhradně používají polyesterové sítoviny. Jejich vypnutí se  vlivem okolních podmínek mění jen minimálně a na vzdušné vlhkosti vůbec nezáleží. Jedinou nevýhodou je menší pružnost a při tisku je třeba dbát větší opatrnosti.

Hustota používané sítoviny záleží na použití barev. Obecně lze říci, že hustší sítovina pomůže docílit ostřejších tisků. Řidší sítovina zase umožňuje nanést větší vrstvu barvy a docílit tak jasnější a plnější barevnosti tisků.

Proč sítotisk?

Sítotisk, někdy taky „šablonový tisk“ či „průtisk“, je jedinečnou technologií. Nejedná se o tisk z plochy, jako je tomu u většiny jiných tiskových technik. Díky tomu je jím možné potisknout materiály, které jsou jinak velmi obtížně potisknutelné, nebo nejsou potisknutelné vůbec.

Sítotiskovou technologií lze potiskovat všechny běžné druhy materiálů včetně kovu, kůže, papíru, dřeva, skla, keramiky. Nejvíce se však používá k potisku umělých hmot a textilu jakéhokoli složení (pro každý potiskovaný materiál jsou speciální barvy).

Jednoznačnou výhodou sítotisku je naprostá barevná stálost, trvanlivost potisku a současně příznivá cena. Aplikace sítotiskové technologie přímo na textilní materiál je obecně nejtrvanlivější a nejkvalitnější volbou potisku. Vodou ředitelná barva se vpije do textilních vláken a po zaschnutí ji lze prát, žehlit přes motiv, přidáním aditiva do barvy lze její odolnost ještě zvýšit. Plastizolová barva nanesená přímo na textil se při vysoké teplotě vysuší a zapeče nebo barvu můžeme nanést na přenosový papír, opatřit ji vrstvou lepidla (práškového nebo tekutého), zasušit v termotunelu a termolisem přenést na textil.

Pro potisk umělých hmot (včetně samolepek) se pak používají barvy ředitelné organickými ředidly.

Sítotisk a ekologie

Už z principu je sítotisk, obzvláště sítotisk zabývající se potiskem plastických hmot, velice neekologickou technologií. Proto se moderní sítotiskárny ekologii věnují velmi intenzivně.

K vytvoření sítotiskové šablony naše firma používá moderní, ekologicky odbouratelné chemikálie. Používání veškerých chemikálií u nás podléhá přísné kontrole a evidenci. Likvidace chemikálií zajišťují odborné firmy s příslušnými certifikáty.

Totéž samozřejmě platí i pro tiskové barvy. I to jsou chemikálie, které by mohly poškodit ekologii a v žádném případě nelze zbytky vylévat do opadu, či plechovky vyhazovat společně s běžným odpadem.